VĚDOMĚ TVOŘÍM, 
 PROPOJUJI KRUHY
(lidi, znalosti východu a západu, mystiku s moderní vědou - kvantovou fyzikou)

 Jmenuji se Gabriela Dušková, žiji v Brně se synem Otíkem. Na Vysočině, kousek od Velkého Meziříčí, mám postavený slaměnný domek ve tvaru Jádra. Na jižním svahu, v údolí řeky Oslavy. Jmenuje se Vesica (vychází z principů Květu Života, posvátné geometrie). Před domkem je nyní nově leknínové jezírko.

Mám blízko k průvodcování. V 17-ti letech jsem začínala průvodcovat ve Španělsku, a poté vedla skupiny po mnoha jiných zemích.

V roce 2010 jsem vycestovala do americké Arizony - Sedony sama, abych se nechala inspirovat učením, které se týká posvátné geometrie, mystiky a poznatků moderní vědy. "Zavolal" si mě tam Květ Života. V té době se po dvou kolech workshopů otevřela možnost účasti na učitelském kurzu nově vzniklé Školy Rozpomínání (bylo nás tam tehdy asi sto účastníků z přibližně 30-ti zemí... trochu to připomínalo celoplanetární schůzku:)).

Poznatky, které se v rámci školy předávaly a pocházely od mnoha domorodých kultur světa, spolu s těmi, na které se přicházelo v "osvícených" veděckých, moderních laboratořích, jsem pak přivezla domů, a od roku 2011 do 2013 je sdílela s mnoha skupinami.

Začátek předpovídané transformace vědomí se rozběhl.
Po roce 2012 jsem vnímala, že už ve "škole" fungovat nemůžu a ani nechci. Americké smlouvy, copyrighty... nějak mi to ke škole, která vědomí a těla otevírala, nesedělo. Navíc se do pohybu dala vlna nesoucí ženskou esenci. Ta mě naopak přitahovala čím dál víc. Opustit starý styl uvažování, nemuset být stále logická, racionální, výkonná, poslušná co se pravidel a norem týče, byla občas výzva. Ale jít proti sobě? To už nebylo možné.

Změnila jsem stravu, začala cvičit intenzivněji QiGong, vyléčila se z endometriózy (v nemocnicích se traduje, že vyléčení možné není), porozdávala věci, které jsme doma nepoužívaly. Průvodcování mi zůstalo, jen se otočil kontext. Dříve jsem vyjížděla z domova směrem ven a skupiny vodila na místa, kde se účastníci rozhlíželi kolem sebe. Dnes vedu kruhy, kde stáčíme pozornost z venku dovnitř, což je návratem domů, do skutečného "doma".

Zemí jsem procestovala hodně, jsou nádherné. Miluji přírodu, východy a západy Slunce, moře, hvězdy, ale stejně mě nejvíce baví a těší poznávat sebe zevnitř. Tento text píši den po návratu z božské Korsiky. Když se podívám zpětně a v duchu se na ostrov vrátím, stejně je mi jasné, že jsem "cestovala po sobě" a poznávala především sebe. V úžasném prostředí, za které jsem nesmírně vděčná. 

Cesta je meditace. Když jste propojení, ve vědomí, pak vidíte, co běžně vidět není. A tak to mé nynější průvodcování vede právě k těmto pokladům. Máme je uvnitř, ve vlastním těle, jsou nesmírné hodnoty, čekají, až se jich začneme dotýkat.

Věřím, že největší dar, který tady můžeme získat, je, když potkáme sebe. Poznáme se. Vzpomeneme si, kým jsme.

Propojuji nás v kruhu. Důvěra ve spojení s jinými generuje velkou sílu. I když jsme si zakázali pojmenovávat některé věci, prožitky, jako léčivé, stejně se léčivá esence, v kruhu přítomná, z něj odpárat nedá:) Podobné je to s bylinami, pohledem do vycházejícího Slunce, naladěním se na srdce, na vlastní střed.
Stačí jeden člověk, který není v egu, a v tu chvíli se zvyšuje vibrace. Jedná se o čistou fyziku. A taktéž mystiku, protože život není logický, život je především mystický. Dokud nám naše mysl bude tvrdit opak, pak zůstane mnoho dveří zavřených. Začít je otevírat si žádá odvahu a vystoupení z komfortní zóny. Osobnost je jen program z mysli. Podstata všeho se nachází "za myšlenkami".

Gabi

Video z Vesicy „Be Happy“