Vesica-news
 
Vesica-news » GRIEF MELTS - HLUBOKÝ ŽENSKÝ SMUTEK SE ROZPOUŠTÍ

GRIEF MELTS - HLUBOKÝ ŽENSKÝ SMUTEK SE ROZPOUŠTÍ


Každý jeden z nás dal svolení k hlubokým prožitkům spojeným se smutkem, chladem ve vztazích, v ženských tělech, k oslabení, aby se v čase naplnění změnila realita do radostné oslavy života, důvěry. Bez toho předchozího by to nyní nemělo takovou sílu

Krásný den v deštivém a přesto „slunečním“ čase,

článek, který sdílím, se nedotýká jen žen, je kolektivní.

Dávný smutek v tělech žen ovlivňuje veškeré vztahy.

Kde se vzal?

Pochází z vyhoštění, potlačení, ztrát. Těch pojmenování, názvů by byla celá řada. Kde je však počátek?

Přiblížím vám příběh o velkém smutku v těle ženy skrze obrazy. Přicházely mi včera během Druidsko-Keltského léčení. Děkuji Pavlovi za zprostředkování, trpělivost. Během energetických výměn jsem si uvědomila, jak hodně je mé tělo kolektivní. Nakolik podléhá univerzálním dějům, více nežli osobním.

Ležím na masážním lůžku, zakrytá dekou, je mi zima. Zavírám oči. Cítím, jak mám tělo „neprůchozí“, a tak se vnitřně ptám, zda můj blok souvisí s Kelty, muži? Kde se bere ta nedůvěra? Na druhou stranu mám uvnitř hodně klidu, a tak to neřeším, jen pozoruji. Objevuje se obraz, kde vidím Keltské sídliště. Je postavené na skále, hluboko dole bouří vlny studeného oceánu. Vidím sebe, v době dávné. Jsem žena, kterou keltští muži vyhazují ze sídliště. Opouštíme velká kovová vrata, na kterých jsou různé symboly. Stojíme na srázu. Po chvíli letím vzduchem, padám do vody, nořím se na dno. Je mi zima. Končetiny mám zmrzlé, v duchu si říkám „tolik smutku“. Proč ho opětovně prožívám? Postesknu si nad osamocením. Kolem proletí malá pochybnost o tom, zda jsem správně, kde právě jsem. Tělo mi však říká, ať se do toho uvolním. Pavel mi potvrzuje, že se otevírají hluboké vzpomínky. Klid je zpátky, vím, že je to část mého života, kterou jsem tady prozatím žila.

I když s lidmi, mezi lidmi, ve vztahu, tak kdesi vzadu stále smutek. Někdy téměř nepozorovaný, ale zpětně viděno, byl tam.

Nejen tam, byl hlavně dole. V ženských orgánech, v děloze, vaječnících. To chladno způsobující energetické stagnace, poslední dobou přecházející i do břicha, které mělo těžkosti s trávením. Odpoledne a k večeru se nafukovalo jak balónek. Věděla jsem, že potíže tohoto typu nemám jen já. Zpátky však do obrazů, které možná napomohou v rozpomínání.

Ležím ve vodě, na dně oceánu, začíná se dostavovat přijetí. Dochází mi, že se jedná o kolektivní vzorec. Muži tam nahoře mě vyhodili z příbytku, a tak se nyní nacházím v prostoru, kde mi relativně nic nehrozí, ale té vody je až příliš. Pavel se začíná divit, že „nepovoluji“. To už ale tuším, že se chystá změna. Potřebovala jsem si těmi obrazy znovu projít, abych smutek přijala. Přestala jej hodnotit, nebránila se mu. Uvědomila si, že se tak dělo z rozhodnutí Matky Země. Byla to kdysi dávno její svobodná volba, že své tělo nabídne právě této zkušenosti, ze které se může obohatit celý Vesmír. Co se stane, když se posvátná ženská síla potlačí? Do příběhu o kolektivním prožívání „chladných“ vztahů, kde si ženy a muži příliš navzájem nerozumí, žijí v nízkých energiích, chtějí se navzájem ovládat a do toho milovat, z čehož ve výsledku vniká chaos a zmatek, pozvala mnoho bytostí z různých koutů Vesmíru. Jsme jedno Vědomí, které přes těla s různými zápisy (je nás tady mnoho unikátních systémů z mnoha hvězd a souhvězdí), zkoumá, nakolik je mocná energie lásky.

 

Smutek v těle ženy je osobní jen zčásti. Je v pořádku, že tam byl, nebo stále ještě je. Všichni do jednoho jsme dali souhlas, přijali pozvání k účasti v příběhu, kde bude nelehké udržet důvěru. Předem jsme věděli, že z lidské perspektivy budeme zažívat mnoho situací, které se budou jevit jako „chyba“. Dokud nerozšíříme své vědomí natolik, že začneme vnímat souvislosti. Rozpomínat se na univerzální principy, které udržují celý Vesmír v rovnováze. Bez výjimky.

A tak v jiné, velmi skutečné realitě, ležím hluboko na dně oceánu, cítím přijetí, neutralitu. Nemám obavy, co bude, jen vím, že všechno co vidím a na co mi tělo reaguje, je správně.

Tady se začíná obraz měnit. Tuším, že má dojít k opětovnému setkání dvou elementů, Vody se Sluncem. Ke smíření. Volání po srovnání živlů se ozývá už několik měsíců. Taoistická Tantra mi ukazuje, jak hodně máme těla uzavřená pro hluboký kontakt. Jenže něco velkého se dalo do pohybu. Nerozpouští se jen ledy na planetě Zemi. Zatvrdnutí, zkostnatělost a ztuhlost povoluje i uvnitř těl. Probouzí se LOVE. Pokora, vítání ženského principu zpět. Začátek uctívání toho, co je posvátné.

Jenže – v ženském těle nenastane změna sama od sebe. Ženy se už několik let připravují, nabírají sílu, aby dospěly, dozrály do stavu, kdy upřednostní lásku před strachem. Kdy řeknou životu, muži, sobě ANO.

Proto jde tolik pozornosti na uvolňování pánve, cvičení, hatha jógu, masáže, doteky. Celé se to děje z toho důvodu, aby se žena jednoho dne vědomě rozhodla pro objetí čistého mužského principu. Nechala na své orgány svítit Slunce, dovolila slunečnímu principu, ať vstoupí, pozvala ho dovnitř. Z anatomického pohledu je orgán ženy jeskyní. Děloha je místem akášických záznamů. Ty je však možné číst, až v momentě, kdy vstoupí muž na pozvání se svým slunečním paprskem. V magickém momentě, kdy se u brány, ženského čípku setkají dvě oblasti, které na této mikroúrovni korespondují. Jsou to dvě srdce.

I když jsme se tady milovali, milovaly se generace před námi, svým způsobem jsme zůstávali před branou. Ženy byly vyhozené ze svého prostoru, muži tušili, že jim nepatří, ale obsadili ho. Dveře se zavřely a život strádal. Strádali jsme my. Hledali lásku, toužili po ní, ale zdála se být schovaná.

Kolikrát jsme neměli vysvětlení proto, že když je nám s druhým člověkem dobře, přesto se vzdalujeme. Ze vztahu utíkáme. Nedokážeme to racionálně vysvětlit, zároveň si nemůžeme pomoct. Všechno to bylo v pořádku. Planeta otevřela prostor, abychom se mohli dotknout témat, energetických zápisů, které znamenají zdánlivou destrukci. Kdo žije příliš hmotně, tak se bude zlobit. Jaká zdánlivá destrukce? Vždyť se tady sype, kam se člověk podívá, a je to skutečné! Je a není. Záleží, z jaké úrovně načítáme realitu. Z té univerzální platí, že hmota neexistuje. Vše je obrazem. Vesmír sám sebe poznává skrze vztahy. A na planetě Zemi sám sebe poznává přes roztažení polarit do velmi, velmi vzdálených konců. Na jedné straně je totální smutek. Jakmile však projdete bodem nula, otevře se druhá polovina. Plná důvěry a bezpodmínečné lásky. A o to tady jde. Abychom skrze svá těla prožili, zda je síla bezpodmínečné lásky tak mocná, že dokáže sjednotit  velkou různorodost v názorech, postojích, projevech.

Zpráva, která pravděpodobně potěší, je, že už se to děje.

Už několik týdnů nenačítám v mužích a ženách primárně jejich osobnostní charakter, ale univerzální síly a energie. Mám pocit, že koho takto obejmu, vstoupí do společného prostoru kouzlo. Něco magického. Občas to načítám jen já, občas se stává, že to víme obě, nebo já i dotyčný muž.

Děloha mi posílá zprávu, že období „chladu“ je u konce. Otevírá se pro oheň. Možná se bude zdát, že je to až moc intimní, jak proměny těl-systémů popisuji, ale pokud se nezavřete, ženy, ani muži, tak se navrátíte k harmonii a souladu. V tělech žen se rozhoří posvátný oheň, který ze zdravotního hlediska vyléčí stagnace na ženských orgánech, ve střevech, ledvinách. Ženy si mohou začít hrát s tzv. digestive fire, tedy ohněm, který absorbuje, integruje, pomáhá trávit přijímané. To poznáte brzy, když se vám tento typ ohně rozběhne tělem. Břicho přestane bolet a dostaví se pocit úlevy, že nemusíte být jen na práně. Oheň nad perineem proteplí spodní část.

Na mužích je, aby přijali svou ohnivou, sluneční podstatu. Přijali divokost žen, nebáli se, že ztratí pozice. Tady není, co ztratit. Všechny pozice jsou iluzí. Jediné, co je skutečné, jsou univerzální principy, a ty tělem buď žijeme, nebo ne. Pokud volíme pozice, tak si celý život budeme přát naplněný vztah, ale nikdy jej nebudeme mít. Chyby budeme hledat u druhých, náš život bude seskládaný ze stížností všeho druhu, a momentů „světla“ bude málo.

Na ženách je, aby se roztančily, rozezpívaly, otevřely. Už nebyly ledovými královnami na dně moří, kde naříkají nad neúctou mužů, ale vrátily se do života. Vrátily se na Zemi, obrazně řečeno, do pralesa (back to the jungle). Do spojení. Do úrodných údolí, tvoření.

Tvoření nových realit. Ego je neumí, i když si na to hraje.

Nové reality se tvoří během tantrických spojení. Jinými slovy – během velmi vědomých spojení, kdy svá těla neupřednostňujeme pro osobní požitek, ale kdy je máme spojené s univerzálním tvořením. Kdy vědomé milování vede do probuzení celého těla. K uzdravení, svobodě.

Jsem na masážním lůžku, obraz se mění. Pavel si oddechl. Rukama by už mohl vařit vodu, ale ženský smutek (chlad) byl tak velký, že se rozpouští pomalu. Ale rozpouští se. Velmi tomu pomáhají stávající výšlehy Slunce. Země se Sluncem mají také tantrický vztah. Začínají si spolu tančit v milostných hrách.

Je čas tančit. Začít tančit! Zvát k sobě do pole vztahy, které zahřívají, proteplují, prohlubují uvědomění, spojují.

Další obrazy, které jsem viděla ve vizích jsou plné důvěry. Věřím, že by se vám líbily. Jsou z budoucnosti. Nechme si je otevřené, prožívejme je. Když obejmeme celý ten obrovský smutek a přijmeme ho stejně, jako jej kdysi přijala bytost Země ze své velikosti, obrovské lásky, kterou disponuje, začne se měnit realita. Matka Země ví o síle bezpodmínečné lásky, proto nabídla svůj prostor pro „experiment“. Jsme v časech, o kterých mluví dávná proroctví. Až se bude zdát, že je nemožné žít v harmonii, začnou se dít zázraky.

Jako bytosti v lidských tělech spolu přestaneme hrát hry na oddělenosti a otevřeme se. 

Pavel mi říká, jak nepustíš tu vodu, tak ten oheň nebude mít, kam vstoupit. Tak ji pouštím. Venku začíná pršet. Přímo lije. „No vidíš, taky jsi ji mohla pustit dřív, a ne až teď, kdy tu máme od kůrovce půlku stromů seschlou!“. Nojo, když já jsem ležela celé léto na kamenech v řece Oslavě a absorbovala Slunce, oheň do hloubky nahého těla.

Z proměny odjíždím a hoří mi tváře. Po mnoha letech mám v těle zapálený oheň. Konečně!

Děkuji vám Druidi, Kelti, muži, za hlubokou účast. Poprvé jsem za tohoto života byla u muže, mága, který klame tělem, vůbec na to totiž nevypadá:-) Pýcha ledové královny mě vedla tak, že si věci pořeším sama. Jaká úleva dovolit druhým, aby mi odzrcadlili nesrovnalosti. Velké díky za Vás, šamani, kteří máte vědomé spojení s přírodou, světem zvířat, rostlin, minerálů! 

Bez vás by experiment ve zdejším časoprostoru s názvem „MOCNÁ SÍLA SVĚTLA, LÁSKY BEZ PODMÍNEK“, nebyl možný. Máte mou hlubokou úctu, stejně jako všechny ženy, které jsou mými sestrami.

Od rána do večera bych někoho hladila:-)

Velké poděkování všem ženám, šamankám.

O víkendu za mnou jedna přišla k ohni. Byla neděle, podvečer, na velkém prostranství dozníval čokoládovo-tabákový rituál. Něco mě volalo k místu, které se nacházelo kousek dál, u lesa. Nikdo tam nebyl. Tak tam stojím, taky u ohniště, zahřívám se, mám zavřené oči, do prostoru vstupuje modrý Jelen, který je patronem celého Healing festivalu v Zamilovaném hájku v Brně. Dívám se na něj, vím, že má pro mě zprávu, ale nejsem stavu ji načíst. Nechávám to být. Však ono, přijde, co má. Přichází krásná žena s dlouhatánskými vlasy v dredových copáncích. Čekám, co řekne. Má jasnovidné vidění od 16-ti let. Dlouhé roky ji bolí tělo, stejně jako mě. To, abychom z vědomých proměn sebe a jiných nezdrhly.

Cítím, že má silné napojení na svět zvířat, na Zemi. A na oheň. Tak se ji ptám, co s tím vnitřním ohněm. O ona mi na to říká – „vypusť zvíře, pusť šelmu do prostoru“. Tělo je darem Matky Země, je stejné jako rostlinné, zvířecí, minerální, seskládané ze stejných živlů. Krása. Jsem doma. Náklonost a spřízněnost sester léčí. Vracíme se ke společnému ohni. Oheň hřeje, nad námi je nekonečné Nebe, zavírám oči a prožívám, jak je mé tělo seskládané z živlů. Je Zemí samou. V tantrickém vztahu se Sluncem. 

Tuto zprávu píši i jako pozvánku na proměny během nejbližších příležitostí, které se konají ještě teď v září.

Příležitosti k rozpuštění smutku… k tvoření nových realit. 

YOU ARE MOST WELCOME. Šamanské ženy, šamanští muži, všichni jimi jsme. 

15.-17.září – teď, už za chvíli, od pátku do neděle, v PRAZE, TOULCOVĚ DVOŘE – téma TAO & TANTRA PRO PÁRY (otevřeno i pro jednotlivce). Čeká nás mocný rituál na proměnu smutku v důvěru. Dnes ráno mi přišla čokoláda (Silvi děkuji), beru ji s sebou, dáme čokoládový rituál. 

21.-24.září – (čtvrtek – neděle) OSLAVA ROVNODENNOSTI v jižních Čechách v kempu v Ratmírově, u kapličky s Květem života nad dveřmi. Rovnodennost vychází na 22.září, ve 22,02h. Vím, že je to brána pro otevření nové reality. Slovanský kalendář se začal psát od podzimní rovnodennosti. Je to čaj hojnosti, nové etapy. Přijďte dospělí, známí, vezměte děti, budeme tvořit velkou mandalu pro Matku Zemi z přírodnin. Poděkování za její důvěru, kterou představila celému Vesmíru, otevřela pro ni své tělo, tak jako otevíráme svá těle důvěře nyní my. Zpráva o mocné síle světla, bezpodmínečné lásky se tak rozletí do všech směrů. To, co se děje tady, má nezměrný přesah! 

27.září – středa, v PRAZE, téma – „TĚLEM V 5D DIMENZI“ – realizace s bezpodmínečnou láskou, od 18 – 21 hodin 

V bezpodmínečné lásce Gabi

 

Diskuze

Lucka 12.09.2017 21:13

Ano, to co se deje tady ma nezmerny a nesmirny rozsah, jsem si ttoho vedoma jsem zato vse nesmirne vdecna. Krasne jsi to napsala Gabi, jako vzdycky, s takovou vasni a nadsenim...Pokazdne kdyz ctu tve clanky a prispevky me to nakopne a posune o trosku dal. Citim k tobe nesmirnou lasku a uctu, protoze jsi bytost, ktera dovede inspirovat druhe a byt sama sebou v kade situaci. Jsi uprimna, a to si na tobe cenim. Dekuji Gabi dekuji i za to NE, ktere si mi dala najevo naposledy i kydz jsem nechapala proc ale ani jsem to mozna chapat nechtela..... Vse ma svuj smysl a ja to tak beru. Objimam <3 Protoze jedine co ma smysl je bezpodminecna laska

» Reagovat


Blog
Newsletter

Pokud si přejete odebírat Newsletter, který pravidelně přináší informace o různých akcích, seminářích a zajímavostech, vyplňte své příjmení, jméno a emailovou adresu. Děkujeme.

Aktuální akce
Kudyznudy.cz - tipy na výlet
stránky vytvořilo Anything Studio