Vesica-news
 
Vesica-news » Matter is a Perfect Illusion - Hmota je perfektní Iluzí

Matter is a Perfect Illusion - Hmota je perfektní Iluzí


Vstupte do světa energií, dovolte hmotě, ať se rozpustí. Dotkněte se prázdnoty, vakua, staňte se těmito kvalitami. Středem samotným. Tady se přepisují záznamy.

Krásný, letní den všem,

jak se Vám daří uprostřed bouřek?

Už jsem se těšila, kam nás zavede téma tohoto článku, jaká slova budou přicházet, protože právě probíhající proměna je velkolepá. U sebe vnímám, jak opouštění „vnějších témat“ a s tím spojené zanořování dovnitř sebe běží mnohem snadněji. A pak ten úžas nad nezměrnou hloubkou, kterou v sobě neseme. A ukrýváme i před sebou samými.

Dnešní téma se stáčí k hmotě. V kontextu témat našich každodenních životů se zdá, že se jedná o velkou překážku k rozpomenutí se, kým v podstatě jsme. Už delší čas píši o tom, že naše tělo je prodloužením něčeho mnohem většího. Jak se toho však dotknout? Jednou z možností je dovolení „nechat zmizet hmotu“. 

Jak se to dělá?:-) Tak třeba sedíte na židli, zavřete oči a představujete si, že je prázdná. Pro takový moment, který vede k přenastavení starých programů, jezdí mnoho z nás na pobyt do tmy. Tam to jde jednoduše. Ve městě na židli u pracovního stolu pak možná o něco obtížněji. Ve tmě nikomu nechybíme, ani sobě, protože i když tělo zmizelo, není vidět, tak tam stejně je. No, a to stejné se děje i na jakýchkoliv jiných místech. Hraním si na „zmizení“ rozpouštíme nefunkční vzorce. Hlavně ty, co nás nutily k přílišnému zaměřování se na materiální prožívání reality. Díky jim sláblo tělo. Díky jim „slábne život“ kolem. Zní vám to divoce, zvláštně nebo šíleně? Bezvadné. To se jen projevuje zadýchané ego, které se třese, že takovou změnu neustojí. Tak chvíli  rozpouštějme hmotu. Odporoučí se i ego. Pak už můžeme jen pozorovat změny.

Naše podstata se nachází ve vakuu, v singularitě, ve středu černé díry. Tady se přepisují záznamy. Když kroužíme kolem středu, tak toho moc nezměníme. Můžeme kroužit na trase nemocnice, ordinace, lékárna, kde už i v poslední době čím dál častěji zaznívá – „s tím se nevíme rady“. Jako duše jsme požádali duše bytostí, toho času v plášti doktorů, aby si s tím nevěděli rady, a hlavně nám nepomáhali s preparáty nebo operacemi. Naše duše si přeje posunout se dál. Dlouhé období zapomnění vystřídat za procitnutí.

Kdo si probuzení umožní, zjistí, že z toho minulého by nevyměnil ani kousek. Všechny životní peripetie nás dovedly právě do tohoto božského místa a stavu, kdy jsme v přijímání, plynutím, dokonalým energetickým obrazem, se kterým si můžeme hrát. Měnit jeden obraz za druhý.

Nechávat zmizet nerovnosti na kůži, záněty, programy vyvolávající „blbou náladu“. Hrát si s tím, že se na tělo díváme z perspektivy vědomí. Vidět své tělo jako plazmové, plynoucí, tekoucí, nežli pevné a dané.

Baví Vás měnit pravidla hry? Už nehrát války?

Hrejme jiné, zábavnější a kreativnější. Každý v sobě neseme božskou jiskru. Ta se objevuje, když necháme zmizet tělo. Komu je tato hra povědomá?

No, než necháme zmizet ze světa odpadky, musíme natrénovat. Třeba na vlastních vnitřních přebytcích. Zpočátku se nebudou chtít pustit. Držíme je tam svým vědomím, protože ony nás zase přidržují v realitě nízkých vibrací, kterou jsme si přáli zažít. Kdo cítí, že už má hotovo, pustí se.

To se Vám tak jednou přihodí, že celou svou bytostí vnímáte, jak se převibrovává systém – tělo. Zažehli jsme jiskru, rozbouřili hladiny stojatých vod, roztočili pole do vyšších otáček. Transformace a přesun může začít. Nějaký čas je to drsné, chvílemi budete ztrácet půdu pod nohama, máloco bude mít smysl, a pak se vše začne srovnávat. Je to podobné znovuzrození. Probouzíte se do stavu, kdy vnímáte, že máte jiné tělo, jiný mozek, jiné srdce… a přece stejné. Jen ty projevy jsou odlišné. Tělo je klidné, mozek propojený a srdce mocně cítí, do hloubky. Je silně přitahováno jinými srdečními orgány, středy.

Co jiného se děje v životě?

Jste ve vědomí, cokoliv děláte. Máte u toho svou pozornost, své tempo, vnímáte rytmus mezi výdejem a příjmem energií. Co se píše ve zprávách je jedno. Pravda to není, už to víte, a tak se „nechytáte“. Baví Vás přítomný okamžik. Ten moment samotný, kdy jste v bdělosti, cítíte sebe, i druhé, a víte, že když plynete, tak s Vámi vše tančí. Možná na vás dál někdo bude řvát nebo vás přemlouvat, ať se vrátíte „tam zpátky“ – do starého světa. Jíst maso, poslouchat rádio, hrát na dva tábory. Ve stavu neutrality si to poslechnete, a v neutralitě zůstanete. A ta síla, která se vám bude prohánět tělem – tu už nebudete lacině utrácet.

Víte, jak si ji udržet a nadále kultivovat. Je to síla, o kterou se můžete opřít. Už se nepotřebujete opírat o jiné. Máte zpět svou moc, a protože jste v otevřeném vědomí, tak nemanipulujete. Užíváte ji zcela jiným způsobem. Na rozvíjení krásy, umění, citu a lásky.

Přestáváte se svou mocí obchodovat. Dřívější typ obchodování vás už nebaví (přehnaný marketing, slevy, speciální nabídky). Víte, že vše je energií, i bankovky, jedna či více korun v ruce. A tak si hrajete, protože jste prohlédli programy strachů a obav ze zabezpečení, poznali jste tu dokonalou iluzi, která tu téměř všechny ovládala – chudé i bohaté.

Následně si umožníte proměnit další kolektivní program, kterým je strach ze smrti. Nemálo bytostí si do svého osobního příběhu poslalo zkušenost s klinickou smrtí. Vím o knížce od Anity Moorjani „Musela jsem zemřít“, ale nečetla jsem ji. Tuším, co v ní píše. Strach je iluze, a vždy byla. Jsme energetickým obrazem. Dokud budeme držet představy o fyzickém těle, které stárne, nemocní, nevědomě umírá, tak se to bude dít. Čemu věříme, stává se naší realitou. A těch realit je nespočetné množství. Nemusíme procházet klinickou smrtí, abychom poznali přesah do mnoha jiných realit, který nám umožňuje vědomě, tedy bez strachů, žít ten stávající. Tady zcela postačí, když za dosavadního života otáčíme nastavené naruby.

Nebýt viděn, zato být vnímán.

Když v představě necháte zmizet tělo, budete mít k sobě mnohem blíž. Tělesný obal vytváří určitou bariéru. Jeho rozplynutím uvidíte, že jste chrámem. Zamilujete se. Do krásy světelných odstínů, obrazů vnitřní krajiny, nekonečného prostoru, kterým jsme. Geniálním způsobem jsme vše zmiňované s láskou zabalili do tělesného kabátu a naprogramovali si představu, že jím jsme. Iluze pomíjí. Starý program se vyruší v neutralitě, a ta je přirozeností vákua, prázdnoty.

Kam taková hra může vést?

Jednoho dne uvidíte s nejvyšší jasností, že to, co vás štve, nenachází se venku. Stejně tak se rozplyne programová iluze na dva tábory, na pozemšťany a mimozemšťany, na rodilé a imigrující, hodné a zlé, vykořisťované a vykořisťující, na dcery a maminky a jiné rodinné, často rozporuplné vztahy (ne vždy:-)). Vše se děje v jednom těle, v jednom organismu. Představte si, že chodíte po nádherné zemi a víte, že na co se díváte, je vaším odrazem. A tím prvním pak vlastní tělo.

Vím, že to co zde s Vámi sdílím, patří do pradávné nauky „Power of Dreaming“ – Síla snění. Catherine Shainberg k danému tématu napsala knihu. Když jsem u ní byla na semináři v Barceloně, zjistila jsem, že už podle psané nebo předávané nauky žít nemám. Chovám k ní velkou úctu, ale zároveň vím, že si ji sebou nesu, a je to jen o míře uvědomění a síly, skrze kterou se uvolňuje přes tělo do této reality. Uvolňuje se pozvolna. Nespěchám. Není kam. Vše se děje v božském nastavení. Jsme bytosti, které tady sní společný vesmírný sen. Proměnu duality v jednotu. A ta se do hloubky děje, když zvolíme ten absolutně nejjednodušší způsob, nejlehčí a nejpřirozenější, kterým je – hraní si s představami. Tam je pravá síla.Copak to nevidíme u dětí? Ale i u domorodých lidí, šamanů. Hrají si s elementy. Mají k nim posvátnou úctu. Žádný z elementů – země, voda, oheň, vzduch – není hranatý, ani pevný, ani daný. Sice jsme tu vystavěli hranaté domy, dálnice, sestrojili auta… vždyť to vidíme, jak se to stále seká, přerušuje, zastavuje a ucpává. Přirozené to není. To už tušíme všichni. Někdo ještě chvíli hru na „hranatou iluzi“, všechny ty rozdělování, stavění hranic, hrozící války, strachy z televizních zpráv, hrát bude. Mezitím tím narůstá čím dál větší počet nás, kdo sní sen o zdravém těle, zdravé společnosti, přírodních domech, permakultuře, krásných setkáních, zvucích, potních chýších… :-) Jojo už jsem na Vesice.

Prošla jsem si od jara do léta vakuem, aby se mi takové tvoření opět otevřelo, ale již z jiné úrovně.  Sdílím jen vlastní zkušenosti. Jednou z nich je, že když se postavíte před obří Gong, který se rozechvívá, v jemnosti a síle, do toho jakoby z dálky zní Navažská flétna, ocitnete se doma. V takovém prostoru se tělo mění na milióny atomů, fotonů, obal mizí, nastupuje čisté bytí.

A tak srdečně zvu. Místa ještě jsou. V termínu od 8.-13.září v přírodním domku na Vesice, Vysočině, kousek od Velkého Meziříčí. Každý den máme tři časy, kdy začíná hodinová terapie – v 11hodin, ve 14hodin a v 16 hodin. Pro malé skupiny – 5-8 osob. Mimo posledního dne (13.9.), který jsme nechali jen na individuální půl hodinové terapie s Bear Lovem a jeho obřím Gongem. Můžete u ní být i nazí, vytvoříme Vám proto bezpečný prostor.

Až se budete hlásit, kdo máte zájem, tak pro informaci  - již obsazené termíny jsou tyto – sobota 10.9. ve 14 hodin a neděle 11.9 v 11 hodin ostatní se nabízí…

Potní chýše vedené krásným, vědomým Andrew Begayem se budou konat v pátek 9.8., v sobotu 9.9. a v neděli 10.9., se začátkem v 19,30 hodin.

Podrobnější informace jsou tady - http://www.vesica-news.com/seminare/nejvetsi-symfonicky-gong-sveta-navaho-fletny

Kdo se přihlásí, tak pak obdrží finální info se všemi podrobnostmi (navigace a podobně) začátkem září, několik dní před akcí.

 

Kdo si přeje zažít rozpad hmoty, tedy starých mentálních programů, tak tady je ideální příležitostJ

A další, dřívější, pak 3.srpna, ve středu v Praze, v Toulcově Dvoře, už opět v místnosti Stáje. Začátek je v 18 hodin (do 21 hodin), příchod pak ideálně kolem 17,30 hodin, částka 321,00 -Kč (jdeme se dotknout vakua, tu nulu si zažijete na místě:-)

A na závěr nabízím individuální proměny na Vesice. Vesica je bodem nula. Vstupem do Jádra. Do hloubky. Cestou rozpomínání. Místem, kde se přepisují záznamy, tvoří nová realita. Harmonická a silná. 

Těším se na vaše zprávy. Ze stavu prázdnoty, kde je nic a zároveň vše, Gabi

Článek nabízím k dalšímu šíření, nepodléhá žádným autorském právům:-) Klidně dopisujte, vynechávejte… je to otevřené psaní. 

 

 

Diskuze

Vložit první příspěvek

 
 
Blog
Newsletter

Pokud si přejete odebírat Newsletter, který pravidelně přináší informace o různých akcích, seminářích a zajímavostech, vyplňte své příjmení, jméno a emailovou adresu. Děkujeme.

Aktuální akce
Kudyznudy.cz - tipy na výlet
stránky vytvořilo Anything Studio