Vesica-news
 
Vesica-news » Water - Voda

Water - Voda


Až jednou zažijeme moment, kdy nás nebude vzrušovat, co se děje za okny, kdy dovolíme vlastní pozornosti, ať se porozhlédne po těle, po všech těch zapomenutých krajinách, hlubokém klidu, který se v oněch místech nachází, pak rozpustíme strach.

Krásný den všem při pátečním zvláštním úplňku.  

Před třemi dny nám skončily hudební výlety skrze časoprostory, tedy akce známá jako „Gongy a Flétny na Vesice“. Bylo to pestré. Nejprve fučelo stejně jako před rokem v Glastonbury na podobné akci, a pak se do stráně u řeky Oslavy opíralo Slunce tak intenzivně, že se naše zelená travička oděla do saharských barev. Jenže, ono se vše děje dokonale. Díky vedru jsme mohli skákat a nořit se do řeky, kde jsou raci, malé i velké ryby, hrát vodě na gong a flétny, zpívat nebo jen ji v tichu obdivovat. Ta, voda! Jaká je to nádherná substance, entita, element, bytost. A jaké hry s ní hraje mentální nastavení. Třeba tady v Brně. Když nečtete noviny, neposloucháte rádio ani televizi, stejně se k Vám alarmující zprávy o zákazu pití vody z kohoutku dostanou. Prý bakterie. 

Každý máme svůj pohled na věc. Mé tělo říká, že realita je taková, v jakou věříme. Co se stalo, že najednou hygienici hlásí přítomnost bakterií ve vodě? Kolik antibiotik, chemikálií proti bolestem, chemických koktejlů proti špíně prošlo našimi koupelnami a kuchyněmi a dostalo se do vody? Kdybychom všechny teorie, kterým kolektivně věříme, uplatnili na naše zacházení s vodou, už by tady nebylo živáčka. 

Flétnista Andrew Begay říká, že voda je život. U nich doma se seskupují domorodé národy, aby chránili vodní toky před machinacemi americké vlády. Proč se to děje? Co máme uvnitř sebe v nerovnováze, když je vnější obraz malovaný dramatickými tahy?

Je možné, že když vodu miluji, ctím ji, hladím, vědomě nechávám protékat mezi rukami, že mě ona „za odměnu“ přiotráví?

A jaká je voda v petkách, kterou tady všichni včera vykoupili? 

Z jakého důvodu média navádí, tlačí a straší, že je voda nepitelná? Vytváří alarmující situace? Máme ještě zapotřebí hrát hry na slabost lidského těla a nevíru v sebe? Volíme strach před důvěrou?

Co je důležitější? Chránit se, být chráněni nebo zcela otevřít svůj systém a uvolnit se? 

Ochranu mám spojenou s dualitou. Když chráním, tak předem sděluji, že je tady možný nepřítel, vetřelec nebo cizí entita. Tuším, že dané téma vyvolá mnoho otazníků. Generace před námi se silně zabývaly ochranou všeho druhu po celý svůj život. Jak nejlépe ochránit rodinu, děti, vesnici, rod? A tak se vedly války. Jedna za druhou…

Která z generací prokoukne, že tudy cesta nevede. Komu se vyjeví spojitost, kterou potřeba ochrany přitahuje? Kdo bude mít sílu, aby vzorec změnil? 

Podívejme se na naši společnost. Poodstupme si. Téma ochrany zrodilo mnoho systémů. Máme tu vlády, dále nás „chrání“ systém finanční, zdravotní, a také nezměrné množství pojišťoven. Nezapomínaje na státní kontrolní úřady, které mají ochranu pod palcem. To bychom měli jednu stranu mince. Pokud by systémy byly nastavené v souladu s univerzálními principy, tak by výsledkem byla hojnost, zdraví, nulová kriminalita, spokojený a šťastný národ. Jenže taková realita v matrixu zatím neexistuje. Kdo nezavírá oči, tak vidí, že nemocnost stoupá, nejvíce se rozkrádá „nahoře“, a tak dále. 

A my se tu všichni navzájem přesvědčujeme, že se musíme chránit a vesele s tím obchodujeme. Ať už jsou to věci materiální, ochrany proti všemu na co si vzpomenete, až po ty ezoterické – to stejné kafe.

Kdo nedá do souvislosti obě strany téže mince, tak z bazénu plného nařízení, dobře míněných doporučení a nefungujících systémů nevyplave.

Určitě si teď v duchu řeknete, že se to lehce řekne a hůř provádí. Jak na to? Jak povolit tělo, aby stále v rukou nesvíralo iluzorní nástroje ochrany? 

Mohu Vám uvést příklad, prožít už to musí každý sám. Dovolit. To nikdo za nikoho neudělá. Ani největší mág, guru nebo spasitel, na které nevěřím. Z pohledu jednoho vědomí nic takového neexistuje, je to jen hra ega. 

       

První příklad –

Představte si situaci, že spěcháte na dopravní spoj. Je jedno, zda máte stihnout týdenní dovolenou nebo půlroční, už zaplacený pobyt, v exotickém ráji. Je to zcela jedno. I kdyby se jednalo o jednu ze super důležitých schůzek. Z pohledu toho, co skutečně přinášíme do dané reality, je jedno, zda jsme na jednání, sami doma za pecí, nebo na pláži ostrova Bora Bora. Je to absolutně jedno, pokud máme v těle klid. Když stresujeme a maximálně nám záleží, abychom stihli, co jsme si naplánovali a na co se těšíme, má to malou vibraci, pramalou sílu. Vědomí v těle se nehýbe a ego nám předkládá falešnou vizi, že jsme něco úspěšně ošéfovali. A v takové iluzi pak žijeme mnoho dní pozemského času.

Pak se jednou stane, že si jako vědomí pošleme do vlastní cesty modelovou, super stresovou situaci, a už „nenaskočíme“. Ani na argumenty z hlavy, ani na logiku věci. Poprvé se zastavíme a uvolníme. Necháme věci, ať se dějí. Dopřejeme vodě a vzduchu, ať plynou. Uvolníme se do zázraku proměny. Jeden takový jsem zažila s blízkou kamarádkou na Vesice minulý týden. Uvolnila se a odjela. Z autobusu mi napsala „Jsi mág, vole“. Hláška se ujala:-). 

Druhý příklad –

Dále tu máme klasickou situaci, kdy si děláte věci po svém, tedy, jak Vás vede vlastní intuice a okolí se bouří, rozhořčuje a vysílá nesouhlas. Kolik z nás má uvnitř sebe zapsáno, že láska se dává najevo jídlem? Firmy zvou své klienty na rauty, oslavenci rodinu na hostinu. Za vším je meziřádková zpráva znějící „máme Vás rádi, tak jsme Vám navařili“. Jenže ono to přestává fungovat. Dřív snědl řízek se salátem každý, dnes už to polovina lidí nedává, protože se jim mění energie v těle. Často si nechceme přiznat, že už nás taková pozvání netěší a jsou jen ctěním společensky daných pravidel, že je to slušnost, má se to a pozvání se neodmítají. To je další silné kafe, tyto situace. Poslechnete sebe nebo společenskou normu? 

Jaký je důvod, že si dáváme náklonost vědět jídlem? Nezdravými chlebíčky, brambůrky, kombinacemi všemožných variací, ze kterých je nám v součtu špatně. Buď z toho mixu nebo množství. Neříkám, že se tak děje všude, ale rozhodně často. Z mého pohledu vnímání to souvisí s materiálním a nemateriálním načítáním reality. Kdo je ve hmotě, bojí se doteku, objetí, hlubokých propojení. Tak stojí v kuchyni a vaří a smaží. A teď si představte, že jdete na oslavu, kde je z jídla jen trochu, ale více pohlazení, naslouchání, sdílení a jemných doteků. To už je ten nemateriální pohled na věc. Třeba nastavení změníme a naše děti budou za pár let slavit svá výročí způsobem, na kterých budou mít pozvaní radost z přítomnosti a jednoduchého bytí. Těšíte se už také?

A to je druhé uvolnění. Mít zcela otevřený, klidný systém, i když na vás někdo valí výčitky a argumenty. 

Závěrem – vše se děje dokonale. Nemůže to být jinak, když jsme sami tvůrci všeho, co jest. Smutek nebo stav zamilovanosti, radosti. To všechno je otázka vnitřní volby. Na ničem jiném, ani nikom jiném nezáleží. I když se na to jistý čas vymlouváme. Pravda je jiná. Až jednou zažijeme moment, kdy nás nebude vzrušovat, co se děje za okny, kdy dovolíme vlastní pozornosti, ať se porozhlédne po těle, po všech těch zapomenutých krajinách, hlubokém klidu, který se v oněch místech nachází, pak rozpustíme strach. Spolu s tím přestaneme cokoliv posuzovat. Pokud nám tam stín soudu vyběhne, počkáme, až ho vnitřní slunce promění do světla.

Možná si ještě do té doby zažijeme mnohé techniky, workshopy, sezení a seance, kdy už budeme mít pocit, že jsme v tom pravém, ale vězte, že s dostatkem upřímnosti, která ukazuje na iluzi duálního přerozdělování na dobré a špatné, to má malý drajf. Buňky v těle se otáčí. Pohled na realitu se otáčí. Jakmile hrajeme mentální hry, tak není šance, abychom dorotovali k dívání se ze srdce, které vidí pravdu a vysílá moudrost. Ale spějeme tam a to je boží. 

     

Pokud Vám psaní rezonuje, přijďte se dívat na realitu a sebe novýma očima během následujících akcí –

 

NEJBLIŽŠÍ AKCE

21.ZÁŘÍ PRAHA, středa, podvečerní workshop- spolutvoření „ENERGY – ENERGIE“. Cena je 321,-kč. Místo konání – Toulcův Dvůr, ul. Kubatova 1, místnost Stáje (Hostivař). Od 18,00 – 21,00 hodin, příchod na místo je o půl hodiny dříve. Ještě nevím, zda bude odpolední cvičení QiGongu v sadu… nechávám na Vás, zda si jej přejete. Pokud víte, že byste rádi cvičili od 16,00 – 17,00 hodin ve skupině, napište mi předem na email.

26. ŘÍJNA PRAHA, středa, to stejné, co výše

A pak tu mám jednu možnost, která mne napadla na Vesice během hudebního hraní. Baví mě nové přístupy. Pozorovat, jak a čemu jsme otevření. A tak Vám nabízím víkendový workshop za dobrovolné vstupné.

V Praze mají Velkou Přednáškovou volnou od 11.-13. listopadu, tak jsem ji zamluvila. Během týdne dám pozvánku na stránky, hlásit se můžete již nyní. Téma – čeho se bude týkat? KLÍČ K POZNÁNÍ, KÝM VE SKUTEČNOSTI JSME, JE UVOLNĚNÝ SYSTÉM. Z úrovně klidu dostává život zcela jinou perspektivu. Zvu Vás na proměnu.

A také na individuální na Vesicu. Možnosti vygooglíte na mých stránkách.

 

AKTUALITA

Kdo znáte Nassima Harameina, tak možná tušíte, že již brzy bude k vidění jeho film „The Connected Universe“. Jamie Janover, Nassimův blízký spolupracovník, člen týmu Akademie Resonance se chystá do Prahy, koncem října. Momentálně je to tak na 70%. Hledáme prostor pro cca 200 lidí – za dobrých cenových podmínek, může to být na půdě univerzity, knihovny, společenského domu apod. Pokud máte tip, předem děkuji. Jakmile bude celé aranžmá pohromadě, dám info na stránky. Bude to rozhodně zajímavá akce. Tihle chlapíci jsou vizionáři s vědeckým zázemím, což mění kolektivní vědomí. Tak se tam potkáme… :-)

Život je jednoduchý a bezvadný, když si takovou možnost pro sebe zvolíme.

Gabi

Diskuze

Smithb16 28.12.2016 15:10

Farmville farms even include free gift that aedabadcededcfec

» Reagovat


Blog
Newsletter

Pokud si přejete odebírat Newsletter, který pravidelně přináší informace o různých akcích, seminářích a zajímavostech, vyplňte své příjmení, jméno a emailovou adresu. Děkujeme.

Aktuální akce
Kudyznudy.cz - tipy na výlet
stránky vytvořilo Anything Studio