Vesica-news
 
Vesica-news » WOMB - WHITE - ÓM - BLACK, VESMÍRNÉ LŮNO

WOMB - WHITE - ÓM - BLACK, VESMÍRNÉ LŮNO


Vloženo v napojení na hvězdy... a ve spojení s kořeny

Krásné červnové dny všem,

  aktuální newsletter jsem rozepsala už několikrát, ale něco mě nenechalo, aby ho dokončila a poslala. Teď už tuším, co „chybělo“. Správné načasování se nedá uspíšit. Nemá význam na věci, vztahy tlačit. Všichni máme mnohokrát vyzkoušené, že z toho nic stabilně dobrého nevzejde. 

Téma dnešního článku navazuje na předchozí. Další ponor do vnitřních hloubek, kde se nachází tajemství o vztahu vody (žena) a ohně (muž). To, že vědomí v ženském těle kultivuje, produkuje a poznává v mnoha souvislostech vodu, tedy vodní element, mi přicházelo během prvního víkendového workshopu pro páry v Praze, který jsme tam měli začátkem června. V číslech se to potkávalo náramně. Párů bylo osm. Tedy vesmírné nekonečno, ležatá osmička, nikde nezačínající a nekončící propojení. Spolu se mnou 17 celkem, což je v součtu opět osmička. 

Kdykoliv se do víkendu vědomím vrátím, chodí mi tělem pocity typu „ááách, ano, hmmmm“. A taky mě baví odezvy účastníků family tripu -  „v pondělí ráno se nedá naskočit zpátky do systému; děti se domnívají, že se tatínek zbláznil; okolí si myslí, že něco bereme“. To je zkrátka boží – jinými slovy – to je přesně ono! Posouváme se za matrix, odhazujeme sítě, začínáme volně dýchat.     

O čem tedy je ženská voda?

Možná se vrátím kousek do minulosti, kdy si vědomí hrálo s nastavením v klasickém patriarchátu. Hlavní slovo měli mít v té době muži. Některé krajiny to dohnaly do extrému. Ženám se hodili na hlavy černé hadry. Svůj život trávily mezi čtyřmi zdmi domácnosti. Na mnoha místech je mrzačili, aby nezažívaly po zbytek života potěšení. Jiným úhlem pohledu jim přerušili spojení s tvořivou a kreativní sílou, která se vyznačuje tak, že u ní máte blažené pocity. Ženská síla byla potlačená, záměrně se tlumila. Kdo má rozšířené vnímání přes tělo, pak ví, že to nebyl žádný omyl, chyba. Naopak. Nabízela se příležitost poznat destrukční síly. Ty se projevovaly intenzivně na místech, kde toho z pravého ženství bylo jen velmi málo. V takových zemích se často válčilo.

Když jsme ještě tělem, tak není jednoduché přijímat obraz „dokonalosti všeho“. Z této úrovně však taky není možné dojít za polaritu. Do jednoty, ve které je zřejmé, že tělo je vizuální obraz, hologram a celá realita je obrazový film, vede cesta přes rozšíření. Pokud vám v této chvíli hlava posílá něco ve smyslu „co je to za blbost!?“, tak si přečtěte pár článků z kvantové fyziky. Už jsem o tom psala mockrát, že celá realita, tedy každá planeta, hvězda, strom, kytka a tělo je seskládaná z atomů. Všechny atomy v celém Vesmíru jsou stejné a jejich podstatou je prázdnota. 

Když jsme tělem, příliš v hlavě, tak nám nikdy nebude dávat smysl realita, kde se odehrává tolik násilí, nepochopení a traumat. Tělo v polaritě nevidí, že ve všech těchto situacích je přítomná láska. V tělech nevíme o tom, že nás pozorují jiné civilizace, se kterými jsme domluveni na všem, co se tu děje. Naše, kdysi světelná těla souhlasila, že dovolí zkrystalizování do zdánlivě hmotné podoby a zahrají si hru na mnoho odstínů šedi. Rozsah je tak obrovský, že se z něj učí celý Vesmír. Naše těla vytváří situace, které jsou plné odporů, složitostí a odmítání. Pokud tělo v takové situaci máme, tak se Vesmír dívá a pozoruje, co tyto odpory pro tělo představují (na mentální, emocionální, tělesné úrovni). Je to ohromná škola. A to z toho důvodu, že iluze o jednom životě, jedné realitě, jednom neměnném nastavení těla v rámci rodových vzorců, které je velmi těžké změnit, je skutečně iluzí. Není to pravda. 

Zpátky tedy k vodě a souvislostem. Aby bylo možné zažít realitu velké hustoty, nízkých vibrací, ve kterých jsou těla i příroda z mnoha procent nemocná nebo oslabená, bylo nutné „zatáhnout kohoutky“. Kdyby nám tady valila čistá ženská síla, mocná voda a v symbióze s ní, hořel mocný, mužský oheň, tak nemáme šanci zažít tělem stav depresí, stresů a téměř celkového zapomnění.

Vědomí v tělech učinilo opatření. Do reality poslalo programy, které zanesly pramen. A tak vzniklo náboženství – křesťanství a jiné. Dávné posvátné texty se začali přepisovat, vědomé ženy pronásledovat. Která byla spojená s přírodou, tajemstvím bylin, hvězd, tu připoutali na hranici. V realitě žen se začalo objevovat mnoho obrazů, kde bylo příliš ohně. Což je přirozené. Pokud je málo vody, musí být o to více ohně. To je i důvod pro tak velké množství válek. Všechna těla, která kdy na Zemi byla, dala takové realitě souhlas. Z pohledu jednoty (samotného Vědomí) se v principu všechny ty války nedějí pro ničení a destrukci, ale pro zrod zcela nové reality, ve které se ukáže, jak mocná síla světla je. 

Všichni dobře víme, že ženství bylo potlačené. Taky je nám dobře známo, že se tlaky začaly v minulém století uvolňovat. Ženská síla se pomalu regenerovala a aktivovala. Vzhledem k tak dlouhé době, kdy nebyla projevená, se v první chvíli nedokázala dobře zorientovat. Věděla, že se vrací zpátky, poohlížela se, kudy se vydat. Vnímala rozbujelou sílu mužského ohně, a první fázi měla pocit, že se má přidat k ní.

V praxi to probíhalo následovně – ženy, které začaly přijímat oheň do svých těl, měly pocit, že se zpátky do síly dostanou přes výkon a program „být viděná“. Pokud se to přestřelilo, tak se rozjel vzorec „být lepší, než muži“. Komu teď vytane na mysli feminismus, tak ano, přesně o tohle se jednalo. Začaly jsme závodit a soutěžit. Do reality vyběhla plejáda inženýrek, manažerek, vrcholových sportovkyň. Chaos pokračoval. Kdo byl upřímný a viděl ženu, která řídí kamión, zvedá činky v posilovně nebo trhá rekordy v té které disciplíně, tak si mohl doznat, že daný obraz moc přirozený není. A fakt není!:-) 

Sama jsem si takovou realitu tělem dala. Závodně jsem hrála tenis, kde mi celkem brzy došlo, že se mi s tou druhou vůbec soutěžit nechce, a že když vyhraje, tak tralala, mám radost taky. S tímto přístupem to nikam nedotáhnete, to už je lepší přestat. Tak jsem toho nechala. Do života mi pak chodili lidé, kteří mě tahali do businessu. Dost jsem se bránila, ale pak jsem si do kola „jak dojít k úspěšnému životu“ naskočila a už jsem se vezla. V jedné chvíli jsem na plný úvazek spravovala dvě firmy a tělo začalo být v pěkném čudu.

V té době jsem vyjela do Ameriky na „posvátné květiny a geometrie“, abych se rozpomněla, kde je zakopaný pes. Abych uviděla, jak velkou iluzi žiji. K čemu je bydlení v městské vile se zahradou, s penězi na kontě, když máte nemocné tělo? Všichni jsme si tady zahráli mentální hru a definovali vítězství života. Ty spočívaly v dobré kariéře, prestiži, uznání. Jenže nám to nefungovalo – ani nemohlo. Spousta firem, vztahů a manželství krachovalo. Tam, kde firmy fungovaly, byly často nemocné děti, které připomínaly svým tělem (zprávou, informací – každá nemoc je informace), že nejsme v přirozenosti. 

Mužům přebujelý oheň v ženských tělech nepasoval. Někdy si to přiznali, občas taky ne. Když jim to nepasovalo moc, hledali si milenky. Doma měli ženy, které podávaly slušné výkony. V jedné chvíli vařily, praly, přemýšlely, co nakoupí a kontrolovaly dětem úlohy v sešitech. Bylo obstaráno. Tuším, že pohledem muže na nás manželky to příliš vzrušující obraz nebyl. Jakmile jsme měly děti, často jsme se pasovaly do rolí maminek a poznávání těl, hloubek, mysterií uvnitř šlo stranou. 

Vesmír se díky tělům, která tu máme, hlouběji poznává. Proces je to nádherný, protože se chaos vrací do symbiózy. Vždy tu byla, jen jsme ji neviděli a nežili. Teď se otevírá příležitost, zažívat ji ve hmotě, tělem, vnitřním Vesmírem.

Co tím konkrétně myslím?

Když se podívám na svoje tělo, tak dnes už vím, že s láskou kdysi přijalo staré formy. Přálo si je zažít. Jaké to je, když vás znásilní, když nechtěně otěhotníte, a pak zažíváte obrovský stres, co si s tím počít. Jaké to je, necítit vlastní hodnotu, motat se v mužsky orientovaném světě, zkoušet si najít „své“ místo a stále ho ztrácet. Jaká je to zkušenost, když Vám řeknou, že jste nevyléčitelně nemocní, nebudete moci mít děti.

S takovými zprávami začnete „mizet“ z této reality, což je v lidské zkušenosti vyjádřené emocemi typu strach a stres. Nevíte, co tu děláte, co máte dělat. Tak se pak nadechnete, a zbytek esence, kterou máte v sobě, naperete do nějakého projektu. Tělo máte slabé, tak ať jste alespoň vidět přes „svou práci“.

Tak tudy cesta k vyléčení ještě nevede:-) 

Kde se medicína na uzdravení nachází?

Je uvnitř. V těle. Dole, v hloubce. Proto se nám do života vrací dávné učení  - Tantra a Tao. V dané kombinaci vede těla zpátky „k sobě“. To, když necháte sjet vědomí po vertikalitě, z hlavy až dolů, mezi nohy. Tělo je posvátný instrument a pravou sílu má mezi nohama. Až se tam jednou sami se sebou potkáte, zjistíte, že mentální energie, kterou generuje hlava, skoro žádnou potenci nemá. Možná tak někoho oblbnout, ošidit, něco zatajit, nepřiznat… v tom, ale pravé síly moc není. Vždy se na to přijde.

Pravá síla je autentická. Nikoho neoblbuje. Nešidí, neznásilňuje, nezastírá. V této poloze už nehrajete hry. Nemusíte. Jste čistí, a víte to. Taky víte, že jste vědomím, že vás nikdy nemůže nic zranit, protože jste mocní. Vědomí v ženském těle dává pocit moci skrze vodu. Ten jsem měla, poprvé v tomto pozemském životě, o víkendu s páry v Praze. Do toho mi začaly chodit obrazy, vize a informace, které byly plné důvěry. 

V té chvíli jsem najisto věděla, že jakmile se žena stane vodou, bude vodu ctít, vyčistí si ji v sobě, napije se z kalichu (grálu), tak se do pozemského života vrátí harmonie. Mužský oheň už nebude zběsilý. Přestane být v extrémech, kdy v jednom pálil živé hlava nehlava (ženy, vesnice, pralesy), a v druhém sotva doutnal (po návratu z práce domů) 

Tak se nám tu, krásné bytosti, rodí ohnivý drak. Z vejce, kterým je ženské lůno. To se řekne anglicky – WOMB. Se třemi nádhernými ženami jsem si v pondělí na Vesice uvědomila, co přesně znamená. Je spojením tmavé a bílé. Je to monáda. Matrice, kterou rozezvučuje vesmírné ÓM. 

Strachy se proměňují do důvěry. V praxi dochází k tomu, že se zmiňovaný přerod odehrává ve vztazích. Uvnitř v těle máme každý polohu „bezpodmínečnosti“. Ta byla často spojovaná se srdcem. Z mého vnímání reality se však nachází dole. Nové světy se netvoří srdcem. Srdce k tomu hraje a zpívá „ÓM“, tvoření však probíhá dole. Dítě se taky nenarodí, když máte otevřené srdce a zavřený spodek:-) Srdce je však k tomu třeba. WOMB (lůno) znamená – BE WOMAN, tedy – my ženy, buďme fakt ženou! Nám nepasuje business, počítání, výkony, výsledky, hodnoty – tam „venku“.

Jakmile si ženy vyléčí bříška a podbřišky, přestanou muže bolet záda a zátylky. Přestanou mít zraněné ruce a nohy (to mají i ženy, když jedou v mužském nastavení). To je dobrá motivace, ne? Mnohem větší však je, že se těla osvobodí. Vlastně zjistíte, že můžete milovat jen tak. Jestli se druhý projevuje tímto způsobem, nebo jiným, je jedno. Tělem probíhá velká vlna uvolnění při zjištění, jak je krásné, když ten druhý neví, jestli vás v životě chce nebo ne. Jak krásné, mocné a léčivé je zjištění, že nemusíte nikam nikoho strkat. Potřeby povolily. Tělem se rozlévá klid, totální důvěra v život, v posvátné vztahy. Bez obav vykládáte karty na stůl a máte u toho čistý, až neutrální, pocit.

A přesně na toto se Vesmír dívá. Velká proměna v krátkém časovém úseku. Pozemským pohledem jsem se domnívala, že pět let na takovou obrátku je poměrně dlouho (2012-2017). Optikou Vesmíru se však jedná o super rychlost.

Jako vědomí v ženském těle se s probuzenou a vyčištěnou (mocnou, se zdrojem propojenou) vodou oddáváte obdivu pro vše mužské. Muži jsou krásní. Ženská i mužská těla jsou krásná. V uvolnění, hloubce, ve společném tanci. Realita posvátných vztahů je zpátky. Těla se už nespojují hlavami. Přestávají řešit, vymýšlet, modelovat z mentální úrovně budoucnost. Už nemusí nutně tvořit příběh, který je definovaný, jako dřív, v době našich předků. Tělo muže a ženy energeticky spojené břichem a podbřiškem se spojuje v jedno.  Takto spolu dýchají v jednom rytmu.

Letošek je vážně jízda. Na čarodějky v Ratmírově mi chodilo, že se starý cyklus uzavírá. Do rukou jsem tehdy na posteli v jedné chatě zpátky vzala „korunovační klenoty“. Zpodobnění ženského a mužského sexuálního orgánu. Když jsem v té stejné chatě byla pět let zpátky, tak jsem tam držela faraonova žezla. To byl ještě mužsky laděný svět. Chyběla tam paní faraónová:-) Letos se to srovnalo. Když sluneční paprsek muže vytvoří sluncem zalitý, teplý, prostor pro vejce, které zpodobňuje jóni, tedy pro tvořivou sílu, vodu, pak jsme i tady na Zemi zpátky v univerzálních principech.

Na této úrovni už nemají ženy studené ruce ani chodidla:-)

Vrátíme se ke kořenům. Tak jako navrací svým krásným hlasem Mili Janatková, na které jsme byly s mojí maminkou minulou sobotu ve Křtinách. Hlasy, co zpívají ÓM. A pak také zvuky z hudebních nástrojů. Jako je třeba africká Kora. Na párový, víkendový workshop nám přišel do ovocného sadu Toulcova Dvora zahrát Jaroslav Murgrauer. Hraje krásně. Tělem. Rozkrývá hloubky. Pokud plánujete nějaké setkání, meditaci, sdílení, oslavu, tak Jardovo hraní na Koru, která je údajně kouzelným nástrojem, vám ji celou obejme.

Závěrem.

Zpátky máme možnost volby. Pokud ji vědomě užíváme, tak časem zjistíme, že tělo máme na tvoření zázraků. Nejsou výjimkou. Každý z nás má možnost v každodenním životě učinit krok jiným směrem, poslechnout tělo, a už ne hlavu. Nechat se vést intuicí, a ne racionalitou. Každý jeden z nás si může svobodně zvolit, zda své tělo nechá vystavené tlakům zpráv z médií, modelům víry, starých přesvědčení, strachům a obavám, anebo tělo obejme a umístí jej do vibračního prostoru, který dýchá, je volný, kde je tělu krásně.

Se svobodnou volbou jsme sem přišli. Jiné civilizace nás pozorují, jakým způsobem s ní nakládáme. Rychlost, se kterou se proměny na zdejší planetě dějí, jsou příkladem pro ostatní.

Je to jen a pouze naše volba, k čemu svá těla tady použijeme. 

Ve starých nastaveních jsme je zviditelňovali přes soutěž, konkurenci, firemní žebříčky. Potřeby mnoha lajků na sociálních sítích tomu nahrávaly.

Je to parádní hra.

Ale jsou i jiné. Možná parádnější.

Otevřou se, když se spustíme tělem dolů, do hloubky podstaty. Vesicy.

K tomu otevírám cestu, příležitosti.

A je to mega. Ta vášeň! A ten klid!

Důvěra, že přijde, kdo má. Už i v tom funguje nová realita. Minulých pár dní jsem byla bez notebooku, ale před dvěma dny jsme se v Praze i tak sešli. Tak ať žije napojení a spojení. Love you all! 

S tímto článkem tady pozvánky na akce, kruhy, nevkládám. Komu psaní rezonuje, tak už si najde „to svoje“ na webu nebo na FB. Koncem měsíce pojedu s tématem LÉČIVÁ TANTRA A TAO na Drienok (Slovensko – skvělý festival života). V červenci bude jedna středeční (12.07.), večerní Praha, stejně tak v srpnu – brzy vložím termíny na stránky. A v Praze pak první víkendový workshop v srpnu – od 18.-20.08.

Přes prázdniny jsem na chatě, Vesice. Chystám se vykrášlovat úžasné prostředí v údolí Oslavky. Vy, kdo cítíte, že tam letošní léto máte přijet, ozvěte se.  

Propojují nás hvězdy… jsme hvězdou, co svítí na zeleném koberci plném květin, Gabi

 

 

Diskuze

Vložit první příspěvek

 
 
Blog
Newsletter

Pokud si přejete odebírat Newsletter, který pravidelně přináší informace o různých akcích, seminářích a zajímavostech, vyplňte své příjmení, jméno a emailovou adresu. Děkujeme.

Aktuální akce
Kudyznudy.cz - tipy na výlet
stránky vytvořilo Anything Studio