Vesica-news
 

Vesica - přírodní dům

Vesica house neboli slaměný domek v posvátné geometrii

Moji zlatí rodiče mi pomohli pořídit na nádherném místě v kraji Vysočina chatu s pozemkem. Na druhém konci pozemku stál, v době prodeje, zteřelý karavan, který byl obestavěn dřevěným přístřeškem s terasou. Před třemi lety, kdy jsem na kouzelné místo v blízkosti řeky Oslavy začala jezdit, abych si na něj přivykla, se nabízelo, nechat vše, jak momentálně je, aby se v čase ukázalo, kde začít s případnými opravami, přestavbami, zkrátka s rekonstrukcí. První na řadě byla chata. Došlo na rozšíření terasy, výměnu oken, dveří, zvednutí střechy, rozšíření ložnicového prostoru a zateplení. Osvícený předchozí majitel přivedl na místo, v době, kdy chatu užíval k rekreaci, elektrický rozvaděč, čímž se vyřešilo topení a teplá voda. K nezaplacení:-)

Po rekonstrukci chaty jsem začala „obcházet“ karavan. Co s ním? Nikdo tam nechtěl být. Ani děti ne. Už byl za svým zenitem. Zkoušeli jsme ho třikrát z gruntu vyčistit, což se ukázalo jako zbytečné. V té chvíli jsem začala uvažovat o tom, že bychom ho odvezli k recyklaci a na místě postavili něco nového. Bylo to v době, kdy se mi otevřela cesta směrem k Feng Shui. Rovněž mne začaly zajímat přírodní stavby. Konkrétně ze slámy a hlíny. Blízky kamarád, architekt Radan Volnohradský, přispěl k finálnímu rozhodnutí. Poté, co sám absolvoval semináře na dané téma, jsme se dohodli, že teorie by mohla již v této fázi vystřídat praxe.

A tak začal vznikat projekt. Celý příběh od projektu po realizaci stojí za sepsání, protože se častokrát ukázalo, že když má být někde něco vytvořeného, z větší části se to pak děje samo. Mnoho záležitostí kolem organizace vycházelo až neuvěřitelně jednoduše.

Když to vezmu popořádku. Bylo to přibližně před dvěma lety, kdy jsem odjížděla z chaty na schůzku s Radanem do Brna ohledně projektu. Při odjezdu jsem měla silný spontánní pocit, že místo s chatou a pozemkem je moje srdeční záležitost. Tak, jako to popisuje Drunvalo Melchizedek v knize „Žít v srdci“. V srdci se nachází prostor, který nás spojuje s celým Vesmírem. Je to jádro. Má podobu kapky, oka, Vesicy Piscis z Květu Života. V napojení na jádro jsem se dostavila na schůzku, kde mi Ráďa sdělil, že návrhy na podobu slaměno-hliněného domečku jsou dva, a když by se mi nelíbil ten první, tak mi nakreslí druhý. Nemusel. Ten první byl zpodobněnou Vesicou. Přiznám se, že jsem na to „zírala“. Chvilku jsem se popasovávala s tím, že neuvěřitelné se stalo skutečností, a hned od první chvíle věděla, že to bude Vesica, která na tom místě má stát, a že to bude stavba nevídaná.

Prvotní zadání bylo o tom, že se domek bude velikostí rovnat předchozímu obestavěnému karavanu. Původně to tak bylo, ale pak jsme to ještě „na papíře“ zvětšili. Teď jsem moc ráda. I když je pravda, že když jsme vykolíkovávali základy, tak mi z té velikosti bylo trochu mdlo. A když pak František, ten který postavil celou dřevěnou konstrukci, což je výkon hodný zapsání do Guinessovi knihy rekordů (nepřeháním, kdybyste viděli ty vazníky, které spočítal tak, aby do sebe přesně zapadaly, tak byste souhlasili), vztyčil laťku s označením, kde bude končit střecha, tak to už jsem nevěřila vůbec.

Naštěstí do toho nezasahovala „hlava“ a logika. Dala jsem na své pocity, a ty dávaly na vědomí, že to mám nechat plynout. V čase se ukázalo, že to byl možná Vesmír, možná sama Země, kdo si přáli tady takovou stavbu mít. Cítila jsem už od začátku, že je to stavba s přesahem. Jasným znamením bylo, že se na to vždy seskládaly potřebné finance, na každý víkend, kdy se svépomocí stavělo, přijel přesně ten počet úžasných bytostí, který měl. Počasí bylo po všechny „stavební dny“ velmi příznivé.

A tak jsme v květnu roku 2013 začali stavět. Pracovních víkendů jsme měli celkem pět. Sjížděli jsme se vždy od pátku, a zůstávali do nedělního odpoledne až večera. V podstatě se dá říct, že když bych nepočítala zabetonování pilířů Jirkou Bednářem a dřevěnou konstrukci, kterou František vyráběl v dílně nebo na místě, tak vložení slaměných balíků do dřevostavby a hliněné omítky nám zabraly zhruba 10-15 pracovních dní.

Jedna malá odbočka. Týká se účelu stavby. Stejně tak jako se stavba „nenápadně“ v čase zvětšila a už to nebylo jen o tom – „vyzkoušet si něco ze slámy a hlíny“, tak podobně tomu bylo s dotazy, které přicházely v návaznosti na účel stavby. Tím, že jsem měla silný vnitřní pocit, že mám „vypínat hlavu“ a být po celou dobu v naladění, které mělo vést k realizaci Vesicy, tak mi to zpočátku vůbec nesepínalo:-) Jaký má vlastně ta stavba účel? Vždyť to přeci musí být zřejmé, že když se něco staví, tak k čemu to má sloužit. Jenže tady to bylo najednou jiné. Logickou odpověď jsem pro to neměla, jen intuitivní. Věděla jsem, že stavět máme „Viděla“ jsem, jak je to stavba nesmírně podporovaná , a tak jsem odpovídala, jak mi to v té chvíli přicházelo. „Stavíme proto, abychom byli inspirací pro další, a aby se tato stavba stala motivací pro další podobné tvoření“. Je úžasné pozorovat, že se to v čase děje.

Velkým otazníkem pro mne byla také účast dětí na stavbě. Neměla jsem s tím praktické zkušenosti a nedokázala si ze začátku v praxi představit, co to bude všechno obnášet. Bude to pro děti bezpečné? Ukázalo se, že dalším důvodem, proč stavíme z přírodních materiálů bylo právě to, aby si tu zkušenost zažily i děti. A pozorovat našeho stavaře Dana Grmelu, jak je zasvěcuje do míchání hliněných směsí, špricování omítek a jiných stavařských věcí, tak to budou navždy jedny z nejskvělejších vzpomínek. Také ta, jak se můj syn Otík „koupe“ v bazénku s jílem a je zablácený od ucha k uchu.

Stavění v roce 2013 jsme uzavřeli 11.11.2013 koncertem Maoka a Sandry Urbančíkové. A jakmile se stavbou rozvlnily hudební vibrace, procítila jsem si, jak je ten prostor léčivý. Aby nebyl – když je stavěny v posvátné geometrii. Je částí Květu Života. Na návršíčku. S lesem v zádech a výhledem na řeku Oslavu.

Článek píšu na chatě, ze které na Vesicu vidím. Je březen 2014. Období jasných, slunečných dní a hvězdami prozářených nocí. Na domečku schází dodělání podlahy, terasy a dokončení přírodní střechy. Věřím, že v květnu-červnu budeme mít hotovo a celé to tu zkolaudujeme.

V této chvíli to vidím na léčivé terapie. V naší době je již zcela zřejmé, že za každou nerovnováhou „stojí“ nenarovnané energetické vzorce. Cokoliv si ve svém životě přejete změnit, najdete uvnitř sebe v podobě různých zápisů, můžeme to nazvat také „podpisy“. Každá ne-moc má svůj „podpis“. Na nás je, abych se je naučili zpátky číst. Abychom si zvědoměli, že jsme energetickou bytostí, která má ve svém energetickém poli zapsány všechny dosavadní zkušenosti. Když v sobě probudíme vnitřního Mistra a požádáme ho, aby v nás začal přepisovat to, co je vzorec vytvořený v emocích strachů a obav, na vzorce, které jsou tvořené důvěrou, klidem, vnitřní sílou, tak se proměníme. My jsme tou změnou, kterou si přejeme vidět kolem sebe. Proměna má přijít zevnitř. A já vnímám, že tvar Vesicy nás k tomuto poznání vede.

Fotogalerie - z akce GONGY, DIDGERIDOO A NAVAHO FLÉTNY VE VESICE

Blog
Newsletter

Pokud si přejete odebírat Newsletter, který pravidelně přináší informace o různých akcích, seminářích a zajímavostech, vyplňte své příjmení, jméno a emailovou adresu. Děkujeme.

Aktuální akce
stránky vytvořilo Anything Studio